Přidat odpověď
Federiko, právě: každý člověk je jiný.
Moje děti naštěstí také měly tolik reálných aktivit, že virtuálnímu světu nepropadly nijak extrémně.
Navíc jsou starší a tedy měly tu výhodu, že předškolní dětství prožily ještě úplně "pralesním" způsobem, zcela bez elektroniky, s časopisy a knížkami. Naučily se číst a mít to rády, stihly propadnout skautingu, sportu... A i tak samozřejmě v náctiletém věku čučely do noci do displejů. Ale ustály to relativně zdravě.
Člověk se slabší vůlí, méně vyzrálý, vystavený elektronice od útlého věku (chtíc nechtíc to tak dnes je), může být zranitelnější a může potřebovat podporu.
Předchozí