Klid matko, v pubertě je nejdůležitější hlavně přežít. Ti potomci už se připravují na samostatný život a trénují si to především doma na rodičích, kam až je pustí. Časem jim odpovědnost na sobě samých postupně přenecháš. Teď dělají spoustu chyb a nás to přirozeně vytáčí, když to je úplně mimo dosud zaběhnutých pravidel. Domácí hřiště by mělo být bezpečné místo, kde se připravovat na samostatnou výpravu do života. A i rodič musí sem tam zaprudit, aby si pak dítko v tom světě nenabilo tlamu mnohem hůř. Věř tomu, že tě nevytáčí schválně. Jen testují hranice, kam až je bezpečné zajít. Nedělej věci za ní, občas jí v tom nech řádně vymáchat čumák, pokud to není nějaká extrémní situace, poučí se z toho. Některá třecí místa přenechej jiným autoritám, třeba moje mladší dítě dá hodně na lékaře, učitele, trenéry, vychovatelky, rozhodně víc než na mě. Ta starší se z mého vlivu taky už začala zdravě vymaňovat a pomáhá to k jejímu uzdravování, když se nespoléhá jen na matku, která už toho všeho má plné kecky. Já jsem dost trpělivý člověk, ale když vypěním, tak si začne čistit zuby i pes u sousedů v přízemí. Jak spustím větu: "No to si děláš prdel!" To už vědí, že hranice mé trpělivosti už přetéká. Pozor jen, že se okoukáním naučí, jak pak později reagovat.