Ahoj devcata,
tak si procitam ty vase zpravicky, prestoze to obvykle moc na takovyhle forech nedelam, vzdycky mi to pripadalo jako ztrata casu. No, tak ted mi to uz tak neprijde.
Dozvedela jsem se tu spoustu zajimavych informaci a navic to docela hodne pomuze i na psychiku, kdyz clovek vi, ze v tom neni sam.
My se snazime uz skoro rok, pravda ne nijak intezivne (kazdy den to tedy opravdu nedavame :-)) a zatim porad nic. Nejhorsi na tom je, ze vsechny kamaradky a pribuzne v okoli v mem veku otehotnely vice mene bez sebemensich problemu, takze jim to sice moc preju, ale zaroven jsem z toho trosku down ...
Rada bych vzkazala obema Martinkam, ale i dalsim, ze jim ta ocekavana miminka moc preju a drzim palecky, aby vsechno bylo OK a do budoucna z nich mely jenom samou radost. A taky, at ty dalsi uz jdou samy.