Monam,
malám malám... bohužel s dětma to tak je (jak říkala třídní dětí v první třídě - oni ti malí lidé mají pořád upatlané ručičky a pořád na všechno sahají - navzájem na sebe, na jídlo jeden druhému, půjčují si hračky a pastelky - poté, co 2/3 třídy včetně paní učitelky lehly s brutální angínou).

Dokonce mám pocit, že to byl ten okammžik, kdy jsme vyjeli stanovat do divočiny - a dítě si odpoledne pořídilo teplotku, vrazila jsem mu paralen, bylo to trochu lepší - v noci zvracelo a dávilo se - a když jsem mu posvítila do krku, tak to byla angína jasná... ráno jsme hned sbalili stan a jeli sedm hodin domů, protože jsme byli v místě, kde napřed je divočina a pak ranče - tj. člověk tam spíš sežene veterináře než lidského doktora a nám se nechtělo sedět tři hodiny na pohotovosti v okresním městě (zajížďka)- přišlo nám lepší (a ve finále rychlejší) domluvit si s naší pediatrou, že se stavíme na jejich pohotovosti jakmile dorazíme...
Byly ale i jiné lahůdky - batole dusící se laryngitidou když jsme ve tři ráno vstávali na zaoceánský let a podobně... prostě s těma dětma se plánovat nedá a nedá...