co vidím, dost často se z těchto přemoudřelých dětí stanou poměrně nespokojení dospělí... rodina a okolí je v dětství zahrnují obdivem, tolerují jim sociální nedostatečnost a nikdo po nich nechce, aby se musely zahazovat s "hloupými" vrstevníky a ony nemají jak získat běžné komunikační dovednosti a když pak dospějí, už není co na nich obdivovat a najednou jsou z toho piedestalu sesazeny a nechápu, proč už nikoho nedojímá jejich "poutavé vyprávění o vylodění v normandii"... a už nemají tu nálepku výjimečnosti a to je hrozně "nefér"... myslím, že takový viewegh je toho zářným příkladem - svou inteligencí si vydobyl slávu a popularitu, napsal několik skvělých knížek, ale po čase to přestalo stačit, z mladého nadějného spisovatele se stal "jen" spisovatel, nikdo si už na zadek nesedal, nikdo nezdůrazňoval, jak je "na svůj věk vyspělý", ženské mu přestaly padat k nohám a trvaly si na tom, že v partnerství musí zabírat oba... no a tak se z mladého nadějného spisovatele stal zahořklý a ufňukaný stárnoucí spisovatel, který nechápe, proč mu ten zlý svět už netleská...