"Jak se cítí v hloubi duše - nepřeje si třeba, aby dokázala ostatní nechat žít bez jejího přičinění? Není z toho unavená? Nenaplněná? Nebo i tak může být šťastná?"

tohle už je na trochu intimnější notu, to byla značná část mé terapie
Zabránila jsem tomu, aby se příbuzenstvo pozabíjelo, násilnému vystěhování, aby se nestala tragédie s nesvéprávným příbuzným, hasila konflikty v rodině už od dětství a léta se mi to dařilo - šťastná jsem z toho nikdy nebyla, jak jsme se s odborníkem dobrali Což je právě problém, že jsem se ani sama neuměla pochválit, říct sama sobě "dobrá práce, nestala se katastrofa, nikdo není v kriminále, zvládlas to velmi dobře."