Přidat odpověď
Dokud mi to, že dělám něco pro druhé přináší radost, je to ok. Když citim, ze radost ztrácím, uberu.
A to, ze někdy chuť někoho poslat někam a zarvat na nej, a já to neudělám, neberu jako popírání sama sebe, ale jako určitou morální vyspělost a schopnost se obvladat.
Jinak jsem asi zdravě sobecka, mám se rada a poznam, kdy mi v něčem není dobře. A tak to změním.
Předchozí