Takto to na vesnici fungovalo. Od cca 7 let dovařit oběd a postarat se ovsechny mladší. A to i sestřenice. A když dospělý dorazili domů a ty mrňata nespala, byl sekec mazec a to doslova. Já se starala půl prázdnin o sestru 5, sestřenice později dvě.
V 9 letech dopoledne, oběd, dát je spát, sestra 7, sestřenice 4 a 1 rok.

A když odpoledne přišla babička v 13h zjistila, že nespí, tak mi nařezala varečkou. No druhý den spali, celý dopoledne jsem je honila kolem zahomenky. Ani jedna si to nepamatuje. ( oni tři jsou dost sobecké, takto je to asi správně) hlavně, že vůbec neví co jsem jim dělala.

Dospělí řešili hospodaření.

A teta se strejdou v té době byli v Chorvatsku na dovolené. Já je tak nenáviděla.

A když později ta nejmenší sestřenice okolo4-5 roku ječela u každé bouřky, tak to jsem se na ty dva zlobila ještě víc. Nacpali je k nám na dva měsíce.

Pak jsme se odstěhovali, když mi bylo 13 a mohla jsem mít normální léto. Jako všichni okolo.

Dá mi hodně práce být sobec, naštěstí manžel to hlídá, když má pocit, že stačilo tak něco utne. A rozhodne on. Za což jsem mu vděčná. ( mám pocit, že občas najedu na mód: zase jsi se málo snažila . Jsi úplně k ničemu. )holt 13 let práce ve vás zanechává tohle. Jinak to asi nejde, aby ta dětská práce nenechala nasledky. Kor když probíhá 13 let kritiky.