Sedmi, tak já z rodiny neznám ani přehnanou pilnost a ctižádostivost, ani přehnané lemplovstvi. U nás bylo víceméně uklizeno, ale že by se zrovna dalo z podlahy jíst, to taky ne, studovali jsme střední i vysokou v termínu, ale zároveň jsme to i trochu flákali. Já jsem třeba měla metodu, že jsem se na začátku školního roku nechala vyzkoušet že všech předmětů a pak jsem dlouho měla klid, než vyzkoušeli zbytek z 40 spolužáků. Na písemky jsem se učila, ale tehdy byly všechny dopředu ohlášené, žádné průběžné testy. Problém byla jedině chemie, tam nás baba zkoušela i v lavici a furt. Stejně si z ní vůbec nic nepamatuju. Na VŠ jsme měli povinné přednášky a cvika, tam jsem teda poctivě chodila, ale učila jsem se jen ve zkouškovém a pak na státnice. Naši ještě chtěli, ať si udělám doktorát, dokud byl můj BM na vojně, že na to budu mít čas, to jsem si vzala na učení 14 dní dovolené v práci a šprtala jsem se 14 hodin denně. Jsem absolutně bez ctižádosti, takže v práci jsem nikdy nedělala žádnou vedoucí, žádnou kariéru, bylo mi to zcela cizí. Chtěla jsem pracovat maximálně 8 hodin denně, i to mi přišlo až nad hlavu. Naši tedy vedoucí místa zastávali, ve středním managmentu. Jediný, kdo se v práci celkem vyšvihl, byl BM, ale ani ten nedosáhl nějakých vyslovených špiček. Moje děti se na ZŠ celkem flákaly, měly i trojky, dcera měla milion zájmů mimo školu, ta jí v tom překážela. Ale vystudovala bez potíží SŠ i VŠ, vůbec jsem jim nemusela s ničím pomáhat, v podstatě jsem se o jejich studium vůbec nezajímala. Práci mají oba dva dobrou, syn postupuje i v kariéře, ale taky nic zasadnez špičkového.