Blanče, nepříjemné může být, když je takový rodič a automaticky očekává, že stejné budou jeho děti. A ony nejsou a cítí, že rodič je zklamán.

Já měla takového tatínka, narodil se za války, vyrůstal jako polosirotek, že by se s ním někdo učil nebo ho postrkoval k přijímačkám, je úplně legrační představa. Navíc měla rodina kádrový škraloup. Jako premiant profrčel gymnázium i VŠ, sice nesměl studovat obor, jaký chtěl, ale přece jen i soudruzi potřebovali, aby někdo vystudoval ty nejtěžší školy, které nemůže studovat každý.
Já tedy vyrůstala v přístupu, že samé jedničky a červený diplom jsou takový bazální základ, který pak automaticky následují úspěchy v práci i ve všech ostatních sférách života. Že vynikat ve všem, co člověk dělá ,je v podstatě povinnost. Ovšem nejspíš jsem též pochytala odněkud "špatné geny" a zklamala jsem. Ne že by mě kvůli tomu rodina vyložen šikanovala, ale rozladění a zklamání mé "neúspěchy" provázelo od prvních dvojek na ZŠ.