"...v přístupu, že samé jedničky a červený diplom jsou takový bazální základ, který pak automaticky následují úspěchy v práci i ve všech ostatních sférách života. Že vynikat ve všem, co člověk dělá ,je v podstatě povinnost. Ovšem nejspíš jsem též pochytala odněkud "špatné geny" a zklamala jsem. Ne že by mě kvůli tomu rodina vyložen šikanovala, ale rozladění a zklamání mé "neúspěchy" provázelo od prvních dvojek na ZŠ."
Ropucho, to mi přijde fakt smutný...
Jinak tedy jako zklamání jsem své první dvojky na zš chápala taky, máma mi tehdy řekla: "Tak vida, už se ti to horší, viď." Cítila jsem to jako katastrofu
, a hned příští rok zabrala jako blázen, spočítala celého Bělouna, vytáhla to na samé jedničky, udělala přijímačky v první desítce zájemců
Další katastrofa nastala, když jsem na sš zjistila, že tam už samé jedničky nejsem schopná mít. Na tebe tlačili rodiče, já jsem si svoje "vězení z ambic" vytvořila zcela sama.
Nikdy nepochopím, proč jsem na sebe kladla tyhle požadavky, možná jsem nějak vzdáleně příbuzná se Sedmi.