Vrrtaku, já si nemyslím, že je to myšleno jako nepochopení ze strany lidí, kteří si neumějí představit, že zdražující se potraviny zasahují do rozpočtu.
Já osobně si to představit umím a opakovaně tady píši, že jsem si také prošla obdobím, kdy doslova každý rohlík hrál roli.
Ale když se tím člověk bude užírat, bude stále pozorovat nehoráznost všude kem sebe, jak si tím pomůže?
Já chápu i to, že každý je nějak nastavený a obtížně ovlivňuje své prožívání, ale zase - je v jeho vlastním zájmu, aby se pokoušel postavit k životu z jiné strany.
Kroniku neznám, vím o jejím životě jen to, co tady píše a podle toho mi nepřijde její situace beznadějná.
Žije v kraji, kde asi není úplně optimistično, nicméně jsou s mužem dva, zatím (asi?) zdraví, mají dům (to může být past na peníze, o tom bych přemýšlela), mají práci, i když možná ne ideální, mají nějakou kvalifikaci... Mají auto, jsou mobilní, přijatelné potraviny za přijatelné ceny se sehnat dají, možná ne u místního Vietnamce, ale dá se, beznadějná situace v mých očích vypadá ještě jinak