Já jsem sice uměla číst ve 4 letech, v 5 násobit a dělit, ale samé jedničky jsem měla jenom v první třídě. Minimálně z psaní a čtení(!) jsem měla dvojku (mám dyslexii, tím, že čtu od 4 let knihy, jsem trénovaná, ale nahlas čtu nesmysly. Někde cestou mezi očima a pusou se to pomotá). No, a pak jsem si nudu zpestřovala vlastními aktivitami - kecáním, čtením, svačením..., což mělo za následek několik až ředitelských důtek.
Ale od dětství se mi doma posmívali, že jsem "paní učitelka". Asi jsem měla tendence k vysvětlování. Naučila jsem nevidomou ségru normální abecedu (a ona mě Brailla), plavat, kanadského bratrance číst česky, ve druhé třídě mě učitelka nechala u tabule vysvětlovat matiku...
Ty kecy v rodině vedly k tomu, že jsem až do 46 let odmítala i pouhou představu, že bych mohla být učitelka.