Hele, neurologové se kasají, že poznají učitelku ode dveří. Asi teda ne každou, ale určitý typ, co je prostě přetížený a tu psychickou nadstavbu nad somatickou diagnózou tam má takovou, že neprojde futrama.

Já si pak vybavuju určitý typ učitelky (znám takové cca 3 prvostupňové, čili žádné davy), které se autoritativní přístup včetně automatické převahy natolik vryl pod kůži, že se tak baví i s dospělýma. Ve škole i mimo. Což může být příležitostně i zábavný, protože není těžký takové osobě rozhodit sandál (na rovnocenné soupeře zpravidla nestačí, ale jiné strategie neovládá - pak už jenom ublížené kňourání).

A specifických typů bude asi víc, ono těžko trávit tisíce hodin učením, aniž by to člověka nějak poznamenalo. V tomto ohledu mi přijde, že nejvíc "utrpí" prvostupňoví pedagogové. Školka, druhej stupeň ani střední mi nepřipadá tak zjevná. Data na to nemám

Naproti tomu hodně mých kamarádů učitelů i učitelek je úplně normálních, milých, příčetných lidí, co mají rádi děti a chápou je. Strašně pomáhá, pokud mají i jiné pracovní zkušenosti než jen ty pedagogické.