"bála jsem se dospělosti, myslela jsem si, že to bude obdoba dětství, kdy nad životem člověk nemá sebekontrolu a je v tahu různých vlivů (jen jiných než v dětství)"

mám pocit, že dospělosti jsem se nikdy nebála, jen se na ni těšila... že konečně nebudu muset pořád někoho poslouchat a budu moci žít po svém...
nedávno jsme se bavili s tátou, různě jsme vzpomínali a tak a když jsem řekla, že ačkoliv své dětství vnímám pozitivně, ani omylem bych neměnila a jsem radši dospělá, prohlásil že jsem vždycky holt měla tu osobní svobodu jako jednu z nejdůležitějších mnohem lépe jsem snášel pečovat o mladší sestru než se nechat hlídat od té starší