babi, buď jsem byla hloupá (a ten přesah neviděla) nebo po mně často chtěli zbytečné věci a bazírovali na nesmyslech
hodně z toho byla škola, nikdy jsem nechápala, proč musím mít obalené sešity (beztak byly sežvejkané), narýsované okraje (beztak jsem je nedodržovala), proč musím zpívat před celou třídou (bolelo to je i mne), proč mám dělat kalendář přírody (beztak jsem ho mastila v den odevzdání) nebo proč mám umět zpaměti chemickou rovnici, místo abychom se ji naučili spočítat (a co je tak rajcovního na rovnici hašení vápna, netuším dodnes)
a podobných divných věcí bylo dost i doma - proč musím k snídani sníst chleba se sádlem, když bych radši suchý, proč musím jít ven a nesmím si vzít knížku s sebou, proč se musím učit hrát badminton, skákat šipku nebo proč musím nosit pod šaty kombiné...
děti jsem měla v odstupu 5 let, to bylo jako 3x jedináček, kdy každé další už mělo další chůvičku navíc... jako jo, s prvním to byl nářez a nebudu lhát, že jsem někdy nestála s rukou na klice a rozhodnutím utéct a nikdy se nevrátit, ale pořád lepší, než muset chodit do školky (jako dítě)