Stará huso,
v dětství jsem si svobodná nepřipadala vůbec, pořád jsem něco nesměla. I když jsem byla svobodnější než moje spolužačky, které taky nesměly a k tomu toho hodně i musely podle pokynů rodičů. Dospělosti jsem se nebála, mojí dospělosti se ale bál zbytek rodiny, že budu lajdák a už pak se mnou nikdo nic nezmůže. Je to tedy i pravda, že ty dospělé povinnosti od začátku dost lajdám, jako dítě bych za podobný přístup zaručeně dostala nařezáno. Byla jsem celkem nadané dítě, tak jsem se neobávala, že bych se neprosadila v práci, šlo mi celkem všechno, ale ten lajdácký přístup to totálně zničil a dávno mě předběhli ti o hodně míń nadaní, ale snaživí, jeden takový spolužák mi dost dlouho i dělal šéfa.
Práce na píchačky by mi nevadila, kdyby byla na 4-6 hodin a bylo o hodně víc dovolené.
Ale být na volné noze s mým přístupem nemůžu, zkoušela jsme to dost dlouho a jen se kariérně ještě víc propadla.