Rose, určitě po tobě často chtěli zbytečné věci a bazírovali na nesmyslech - přesně, jak je vypisuješ. Hloupá, respektive možná naivní, jsem byla spíš já, že jsem viděla smysl i tam, kde nebyl. Dělám to dodnes - vždycky se snažím najít nějakou dobrou myšlenku (aspoň původní, která posléze patrně drobet zmagořila) v pravidlech, legislativě... nevěřím, že si tu konkrétní věc někdo úplně blbý vymyslel jen tak z plezíru.

Navíc mám to "štěstí" (z daného hlediska), že obalený sešit mi přijde total nepodstatný - prostě to udělám snadno a rychle, nesežvejkané to zůstalo (všechno psané kreslené na papíru jsem vždy chovala v čistotě, nezmačkané atd...), ven jsem chodila s knížkou. Učení mi šlo mimoděk, a přišlo mi zajímavé obsahem jako takové - k čemu to je mi bylo jedno, asi jako čtení knížek - je to nějaký příběh, nemusí ničemu sloužit. Paměť jsem TEHDY měla dobrou.

Jo musela jsem nosit babičkou háčkované halenky, ve kterých mě navíc na chodbě zastavovaly soušky a ptaly se na vzor či co, což moji introvertní náturu drobet drásalo. To je pravda. Ale to jsem nepovažovala za zásah do osobní svobody, oblečení mi bylo dost jedno - kdyby to neobdivovaly ženské z okolí, ani ty halenky by mi nevadily. Jsem prostě fakt dost splachovací typ, když se tak čtu... akorát tedy že po sobě díky řevu mimina a současného naléhání batolete sotva stíhám spláchnout, to mi přišlo poněkud omezující