Ropucho, pro mě doba na gymplu byla nejkrásnějším obdobím mého života, na které stále s nostalgií vzpomínám. Škola mi vůbec nevadila, naopak mě bavila, i když taková deskriptivní geometrie byla pro mě tedy zapeklitý oříšek a nikdy jsem ji nepochopila. Ale měli jsme hodnou profesorku, která nám nekazila vysvědčení blbou známkou z tak nedůležitého předmětu. Měla jsem ve třídě dvě velmi dobré kamarádky a další tři trochu méně blízké, hodně jsme se nasmály. Ve volném čase jsme chodily na procházky, do kina, tancovat, do divadla, na minigolf, plavat, hodně jsem četla, většinou klasiku, strašně mě to bavilo. Na vysvědčení jsem bez větších problémů měla vyznamenání. Doma jsem se učila, hlavně slovíčka do jazyků, na zkoušení a na písemky, ale nijak jsem to nepřeháněla. Volného času jsem měla spoustu, gympl byl 5 minut autobusem od mého bydliště, takže když jsme končili ve škole o půl druhé, ve 3/4 už jsem byla doma, maminka v práci, táta na procházce, svoboda, volnost, samota. Žádné povinnosti, žádné starosti. Super to bylo.