Ropucho, když jsem se vdala, žádné balíčky nebyly. Pro maso jsem musela do masny a to ještě ve čtvrtek dopoledne (utéct z práce), protože to je zrovna vozili a jindy by už nebylo. Musela jsem se tam tlačit s milionem lidí a rychle se vyzvejknout, co vlastně teda chci a kolik. A v té době jsem měla velký problém rozeznat vepřové od hovězího, takže jsem vždycky říkala půl kila na řízky nebo na polivku a modlila se, ať mi neukrojí nějakou flaksu.