Trochu mi celý problém připomíná situaci, kdy třeba my máme dvě budovy, první stupeň je jinde, ředitelství je na druhém stupni. A i kolegyně na tom prvním se cítí přehlížené. Přitom se tam snažíme chodit, jenže pak zase dávají najevo, jak jim je to na obtíž, že si připadají jak pod kontrolou :)
Samozřejmě jdou peníze na všechno, co je potřeba na obou budovách, ale není na ně tak moc vidět a opravdu nemůžeme vědět, co je trápí PRÁVĚ TEĎ. Je to o komunikaci. Trvalo mi dva měsíce přesvědčit kolegyni, aby volala okamžitě, když se objeví problém. Nechci být konkrétnější. Ale fakt to začala dělat a ulevilo se jí hodně.
Mít pod sebou školku, byla by to třetí budova, zase by to bylo o komunikaci a o tom, že mají o problémech mluvit a říkat si o pomoc. Naopak u nás by to bylo super, protože by mohla mnohem víc fungovat spolupráce školky a prvního stupně. Takto to dře, pokaždé z jiné strany, ale nedaří se to.

Navíc bysme byli větší, mohli bysme dosáhnout třeba na toho psychologa nebo sociálního pedagoga, návaznost lepší třeba při řešení problémových rodin nebo dětí s nějakým handicapem. Školník by taky zvládl i školku. Uměla bych si to představit jako funkční věc.

Jen by se musely vyřešit peníze, aby zůstaly. Ne že to spojí a najednou bude jedna velká škola se třemi budovami a stačí na to jeden školník, jeden ředitel. Školník by nestíhal opravovat a ředitel by se už úplně utopil v papírech.

Kdyby už konečně někdo snížil množství byrokracie, to by konečně mohlo pomoct. Pak klidně můžeme slučovat. Ale dokud je potřeba vyplnit každý týden tři tabulky, dva dotazníky a o každou korunu škemrat přes šablony = papíry a tabulky, který se vyplňují ještě zpětně a ještě nám to vrací, protože se úředníkům nelíbí sloh (opakovaly se slova, jedna šablona 4x pro různý ročníky, ale musela pokaždé být jinak napsaná zpráva), tak tímto způsobem se fakt nepomůže nikomu.