https://www.antikavion.cz/kniha/smirbuch-jazyka-ceskeho-patrik-ourednik-1992?gad_source=1&gclid=Cj0KCQjwrKu2BhDkARIsAD7GBosxpfkmlwMHZ95OYy_hUrE0rI8_9S6lJrVWSz_lXl2vMbkHvyL6N44aAiEJEALw_wcB
Ropucho, ochudili, to každopádně
Tenhle titul výše linknutý jsem kdysi coby mladičká dívka dostala od první zaměstnavatelky v knihkupectví, prý abych se dovzdělala, jelikož jsem mluvila jen spisovně
Doma jsem tím listovala a šla mi hlava kolem, co jde jak vyjádřit.
U nás doma se téměř nemluvilo, a když, tak spisovně
Já myslela, že se to tedy musí...
Potom jsem poznala budoucího manžela, a ten si z mé mluvy dělal otevřeně legraci (hlavně mu vadilo, že otázku končím "...., že?". Štvalo mě to strašně. A o svém nastávajícím jsem si myslela, že je debil. Jenže on byl fakt chytrej, jen ta uvolněná mluva. Potom mě to rozesmívalo... Potom mě to další vyjadřovací vesmír pohltil, protože (pokud není míněn zle) má ohromné kouzlo