Taky už jsem zbytečně táhla knížku. A bylo mi líto, že jsem byla rychle hotová, tak jsem si šla číst do kavárny.
Teď si většinou uklízím v mobilu. Jindy jsem líná na promazávání SMS nebo fotek.
Nejhorší čekání bylo u prvního pražského doktora s čerstvým miminem.
Jeli jsme na odborné vyšetření s vizí dost děsivých diagnóz. Doktor musel akutně operovat a zdržení bylo asi 3 hodiny. Nekojila jsem. Nešlo mi to, i když jsem se snažila. Naštěstí jsem měla termosku s horkou vodou a krabičku s nutrilonem.
Od té doby jsem rok a půl jezdila velmi vybavená kamkoli.
Teď si zase často "užívám" to ranní vyhození z pokoje v nemocnici, kdy pak hromadně čekáme pár hodin na chodbě na propouštěcí papíry. Ale to naštěstí u sebe mám plnou výbavu. Vodu, jídlo, knížku i mobil.