Hele, taky jsem dlouhováhač, nemám rád změny, ale vím, že několikrát se mi stalo, že jsem ještě v klidu odešel a za rok ta firma/oddělení šla do kopru. A měl bych daleko emocionálně blbější odchod, kdybych tam zůstal. A třeba by neplatili atd. (Osobně za to děkuju Pánu Bohu.)

A druhá zajímavá zkušenost.

Když jsem odcházel z Alternativního operátora do Korporace, tak nový šéf i já jsme se snažili udělat to pro původní firmu měkké a laskavé. Byl to jejich partner. Dohodli jsme se na půlročním odsunu nástupu.

Já zašel na personální a vysvětlil jsem, že jsem dostal nabídku, které nelze odolat, ale že chci být fér a všechno předat "s mašličkou". Personalistce se to líbilo a tak jsme podepsali DOHODU o ukončení PP za 5,5 měsíce.

A čekal jsem, že rychle najdou člověka na předání. Měli jsme sousední oddělení a tam byli lidé, co od nás brali data a náš systém znali. Počítal jsem, že by dokázali vhodně namotivovat někoho z nich. Vedení na to neslyšelo. Až a 4+ měsíce přijali nového člověka. Ten nic o naší firmě nevěděl a musel jsem ho do toho zasvětit od 0. Snažil jsem se to do něj vecpat, a zdokumentovat všechno co bylo třeba. Když jsem odešel, tak on prý brzy zašel na HR a oznámil, že je jediný, co ten systém zná, takže ať mu koukají pořádně přidat. Vyhodili ho ještě ve zkušebce. Tím ale hrozně riskovali.

Pak mne za pár měsíců za šílené Korporátní sazby najali, abych jim to pomohl aspoň zmigrovat jinam. To už ale firma byla sloučená s jinou a prakticky zanikla.

Takže jedna z možností je domluvit na odchodu až za nějakou dobu, ale podat to. Oznámit že buď 2m výpověď, nebo dohoda podepsaná k datu třeba za 5-6 měsíců. Tím dát prostor k jasnému vyjednávání i hledání náhrady a zároveň mít pocit, že jsem udělal, co jsem mohl a ohlídám si trochu i pomluvy ve zdravotních kruzích.

Ale že ani to nemusí pomoci je na mém příkladu vidět.