Neznama,
"A jak se cítíš po takové pauze?"

Jsem nadsena.
Je to dobrodruzstvi!

Ale narocny to je, jsem daleko unavenejsi nez jsem cekala, musim se jeste naucit hospodarit se svyma silama; jsem to tenhle tyden pretahla (byla nucena to pretahnout pac moje "Co" musela na celej tyden do Berlina) a vcera a dnes jsem vysilenim opravdu brecela.
Ale fantastickej kolektiv: vcera si hned vsimli, ze mi neni dobre - jedna kolegyne mi strcila do ruky kafe a rika "ty si ted tady sednes v klidu do kouta, das si 2 hodiny pauzu a ja to udelam!"
Tohle tedy nakonec nevyslo, diky jednomu linymu blbovi, co to mel delat s ni - a poslal misto sebe me, pry at se po(na)ucim - ale ten je od pondelka v jinym oddeleni a za 6 tydnu uplne pryc.
A moje "co-" je od pondelka zpet, tak bude zase dobre...

Jo a doma to vypada jak po bombardovani! Manzelovi a detem nejak nedoslo, ze fullservice od maminky skoncil a ze musi taky neco delat sami.
Nehodlam ze sebe delat gerojku a udrit se na druhe smene; jestli se to budou muset naucit tou tvrdou cestou, tak jejich volba.
A protoze starsi dcera, co sama od sebe "videla" a ty posledni dny doma casto neco delala, kvuli odstehovani vypadne taky, tak to bude drsny.
Ale az nebudou mit co jist a si obliknout, tak jim to dojde. Nebo mozna driv, o vikendu svolam "rodinnou radu", jak budeme organizovat domaci sluzby.
V tomhle mam taky podporu v praci, ty zensky, co tam jsou, tohle znaji, tak o tom casto mluvime - kdyz se tedy tento narocnej tyden v poklusu mijime.
Byl fakt prisernej, ve ctvrtek odpoledne bylo heslo "prezit uz jen jeden den", v patek "jsme na cilove rovine, vse je ok!".

Ale celkove jsem moc rada, dokonce jsem si rikala, skoda, ze jsem nezacala driv.
Jenze to by manzel musel zvolnit a taxikarit deti a bylo by min penez, nebo bych balancovala praci a deti a byla uplne ustvana...
Dobre tak, jak to bylo a ted je!

Chce to si vybrat dobrou praci, kde je clovek rad a cenenej, pak se tam clovek tesi.