"S mou (nediagnostikovoanou) poruchou pozornosti nedám stereotypní práce ani chvilku. Jak nemám setrvalý stres a voatilitu a zahlcený mozek přemýšlením nad něčím úplně novým, tak dělám chyby téměř ihned. Třeba po hodině. A to se to s věkem spíš lepší".
Půlko, můj podobně postižený mozek se nelepší, mám pocit, že spíš naopak
Já bych 10 hodinovou dobu nebrala, pokud není možnost HO, nechtěla bych, aby děti byly 12 hod v instituci, pokud by tedy vůbec nějaké měly tak dlouhou provozní dobu. Navíc, jak člověk začne stárnout, síly ubývají, po šedesátce bych asi nechtěla pracovat 10 hod denně.