u nás se na policajty moc nehraje... já jsem ta, co je mazlí a oňuchává, ta za kterou jdou fňukat, ale taky ta, co vydává zákazy, příkazy a má poslední slovo... muž je ten, ke komu se chodí loudit peníze, případně "hmotné statky", s tátou se chodí na túry, bývá taky smířlivější když jde o průšvih... já jsem pro děti mnohem čitelnější (konstantní), muž je pro ně někdy příliš nestálý, víc se nechá zmítat emocemi a náladami (takže jsem podle něj "bezcitná" )... odchody dětí do institucí protrpěl muž paradoxně víc než já, ačkoliv doma jsem s nimi předtím byla já... když se nám začíná vzdalovat nejstarší dcera z domu, on to nese mnohem hůř, je z toho celý nesvůj a s oblibou mi vyčítá, že jsem až moc v klidu pořád říká, jak budu trpět, až nám dětičky vyletí z hnízda, ale obávám se, že mu budu muset najít nějakého koníčka, protože on to jednou opravdu ponese mnohem hůř