Radko, to chápu, to bych se taky ozvala , u nás by syn nikdy nevlezl třeba mně, nebo manželovi do skříně, nebo do šuplíku, natož, aby nám něco takového bez dovolení snědl. I s manželem se navzájem ptáme, když máme chuť na něco, co si koupil ten druhý vyloženě pro sebe. Samozřejmě, že nikdy neřekneme ne a rozdělíme se...ale jsme zvyklí se nejdřív zeptat. A synovi taky nechodíme do skříně, nebo mu bez zeptání nesním něco z jeho zásob, co má v pokoji. I on se s námi vždycky rozdělí, ale slušnost je se zeptat. Protože ten druhý třeba počítá, že to tam má a pak nestačí koukat, že je to pryč...