Kanyla bylo asi to poslední, co mi vadilo
I zástup mediků bych snesla
Ale abych celou první dobu porodní v duchu řešila, že všechno dělám špatně a pak zase, že neumím ani dýchat, to je úplně špatně. Mě prostě chyběla empatie a vlídné slovo. Nejstarší dítě se narodilo lehce předčasně, přidušené + se předpokládaly nějaké komplikace a oni mi ho asi chtěli dát, ale neřekli mi to, jen ho na mě položili a já vůbec nevěděla co mám dělat, tak jsem na něj koukala a pak mi ho zase vzali a odnesli. Nikdo mi s tou situací nijak nepomohl, já nevěděla zda na něj vůbec mohu sáhnout, co mohu, co nemohu. Jak píšu, bylo to o sedm týdnů dříve. Strašně jsem si to léta vyčítala.
Za mě je to komplex podobných pocitů a zkušeností co ženské děsí. Alespoň já jsem s lékařem vždycky domluvila lépe byť jsem vypozorovala, že oni asi těhotným ženám před porodem úplně nerozumí.