Ženo,
ano jde o tu kontinuitu - český systém mi přijde nešťastný v tom, že ta žena má nějakou prenatální péči - a pak šup, ocitne se ve velkovýrobně, kde nikoho nezná, nikdo nezná jí, a personál jede podle standardní péče - šup kanylu, šup na sál, šup nějaké medikace - a pak jí třeba vrazí dítě (jak tu kdosi psal, že vlastně nevěděla, co má dělat)... já jsem zažila dva poměrně dramatické porody - ale dr. se mnou mluvila o tom, co dělají a proč to dělají - a protože jsme se znaly, znala mojí anamnézu, o spoustě variant jsme mluvily předem (první dítě narozené ve 32. týdnu, kdy už jsem byla týden v nemocnici, kde se snažili porod pozdržet, druhé dítě přidušené se šňůrou kolem krku, šlo ven vakuem), tak jsem nepotřebovala dlouhé vysvětlování... a i jsem zvládala to, že v obou případech na konec porodu se nahrnula spousta lidí (NICU - neonatální JIPka), protože se mnou byla "moje doktorka", která se mě ptala, jestli ty lidi můžou přijít, že budou potřeba kvůli miminku... ten moment, že se mnou někdo komunikoval (byť v holých větách) jako s partnerem a nejen zachraňoval životy, byl hrozně důležitý... ten pocit, že doktoři jsou tam pro mě a spolupracují se mnou...

Domácí porod jsem nezvažovala, ale je legální a je tam i ta návaznost - PA mají smlouvy s porodnicemi / nemocnicemi a můžou pacientku převézt / předat do péče bez problémů. Což je zase bezpečnější pro tu matku - když PA vidí, že z toho kouká průšvih, tak můžou odjet do nemocnice / zavolat záchranku bez toho, že by musely čelit nějakým nadávkám a legálním problémům - tak si myslím, že i ta PA je vstřícnější představě si o tu pomoc říct, než doufat, že "to dobře dopadne". Plus pak ta PA může spolupracovat s doktory, tj. ti doktoři se dozví, co se vlastně děje a nemusí zkoumat u krvácejí ženské, kterou někdo vyklopil raději anonymně před vchodem, co se stalo a co mají řešit první.