Taky tak.

Kvůli těžké nedonošenosti dítěte jsem musela rodit na klinice, byl navíc úplněk...

Už první dobu porodní jsem prožila v pokoji s dalšíma 4 nebo 5, tj. samozřejmě bez partnerů všechny... ještě samozřejmě byla noc, takže se člověk snažil být potichu, aby nebudil ty ostatní, které třeba ještě spaly..., celou dobu na posteli, najaké chození, sprcha, vana, míč - naprostá utopie.

Ráno spráskl doktor rukama, že už jsem dávno měla být na sále, že jsem plně otevřená (psala jsem sms mužovi, že má teda přijet, ale už to ani nestihl), na to řekla sestra, ale všude se rodí..., tak jsem nakonec rodila na operačním sále, což byla asi v tu chvíli jediná místnost, která byla dostatečně sterilní a "volná", pak na oddělení nás bylo taky 6 matek na jednom pokoji.

Nechápu, že si to někdo vybral i dobrovolně, ale asi ne, počítám, že takto plno měli holt i v ostatních porodnicích ve městě...

Tj. všechny byly (seč to šlo) do poslední chvíle na společném pokoji, na porodní sál šla až ta, které se porod rozjel nejvíc, a byla z něj lifrována hned pryč na poporodní oddělení, aby se mohl rychle vydezinfikovat a uklidit, než do něj šoupnou další, která už je nejvíc otevřená... Nedejbože, aby do toho přijel někdo "z ulice" s hodně rozběhnutým porodem. A teda fakt si nemyslím, že jsem měla "všechnu smůlu světa" a že se tak stalo jednou za 10 let...

Jo, možná "smůlu" na ten úplněk, ale holt nejspíš působil i na mě...

Takže o nějakém příjemném průběhu porodu v porodnici a "skoro jako doma" si myslím spousta žen může nechat zdát furt.