Kaipo, máš sice pravdu, ale děti s dys poruchami těžko dostaneš k činnosti, která jim nejde a tudíž je to těžce nebaví. Já jsem si s dětmi četla od jejich batolecího věku, před spaním, při čekání kdekoli, při cestách v metru, kde není na co koukat z okna. Přesto čtou minimálně, knihu považují za zbytečný předmět z minulého století . Je jednodušší koukat na filmy, seriály, videa, poslouchat podcasty, vše převážně v angličtině. Jiná generace.

Starší má perfektní sloh, asi spíš vrozená vlastnost, než že by měl načteno. Mladší se vyjadřuje písemně trochu kostrbatě, ale snad to ještě vypiluje. Ve škole napsal doteď víc esejí v angličtině než v češtině. Ráda bych věřila, že to češtinářka v tomhle školním roce napraví.