Buřte, dceři je 30, a já ji také zcela chápu - třídím o106, šetřím vodou, nosím vlastní šálek na kafe, snažím se spíš o mhd než auto, a další a další... jenom to autentické zoufalství a úzkost je ve mně v daleko menší míře, než v dceři. A necítím tak velkou odpovědnost, natož sílu organizovat, bojovat, měnit chování celé společnosti. Za sebe udělám, co mohu, ale lepit se někam k asfaltu už nepůjdu