poctivě jsem o tom přemýšlela a když nepočítám, že se těším na noc do postele (a to teda zase každý den ), tak fakt nevidím nic, na co bych se těšila mám pocit, že je přede mnou samé "musím", "potřebuju", "měla bych", "slíbila jsem", případně "těším se až bude za mnou"... začínám se dostávat do fáze, kdy "zítra" je vlastně strach z toho, co přijde... každopádně díky za téma, je fajn si tohle přinejmenším uvědomit, zformulovat do slov a asi i připustit