Taky jsem pomáhala, na povodních 2002, zhruba týden, nejprve s vynášením, potom střídavě s dezinfikováním a střídavě s kangem (bourací kladivo, já vážila tehdy 42 kg ) přespávalo se v tělocvičně a na místo se jezdilo vyhrazeným autobusem. Sprcha byla zřízená polní uprostřed náměstí - starali se o ni vojáci, stejně jako o vaření - tam jsem jedla nejlepší guláš v životě.
Dělali jsme převážně domy u nepojištěných starých lidí, jeden děda třeba odmítl opustit dům a tak přečkal vodu na spoledních příčkách žebříku těsně pod stropem Nevybavuji si ale, že by se u mnoha domů vůbec mihnul někdo z majitelů nebo jejich příbuzných, rozhodně tam většinou nebyl nikdo, kdo se nějak vztahoval k majetku, zasahoval do vyklízení a sundavání omítky... Tehdy jsem dělala pod Adrou ve spolupráci s vojáky a musím říct, že to bylo perfektně zorganizované.