Čumčo, jo, to je nám právě na kočkách sympatické, že jsou takové svoje, neskáčou podle lidí tak, jako psi, prostě jsou to takové svoje osobnosti, mazlí se jen, když chtějí ony, nenechají se od lidí tak ovládat. My se synem je hrozně rádi i jen tak pozorujeme, když je třeba vidíme někde venku...na každé dovolené někde nějaké potkáme. Naposled v Jeseníku měli u penzionu spoustu koťátek - několik černých (myslím že 4), dvě mourovatá a dvě zrzavá...vždycky po večeři jsme je potkávali, jak si někde hrají, jejich maminky na ně bedlivě dohlížely...a ráno byly na parkovišti před penzionem a zpovzdálí se zájmem sledovali, jak lidi postupně odjíždějí po snídani na výlety...bylo to hrozně zábavné je pozorovat. A když jsme odjížděli, tak bych nejradši nějaké sbalila do batůžku. Kočky prostě milujeme. Zato psi v nás žádný takovýhle zájem nevzbuzují, syn se jich dokonce odmalička trochu bojí, ačkoli mu nikdy žádný nic neudělal a já je zrovna taky moc nemusím. Nebojím se jich, ale nějak mě nikdy nezaujali, vůbec jsem nikdy nepocítila touhu nějakého mít a neumím se nad nimi rozplývat tak, jak nad kočkami. Prostě jsme kočičí lidi