Kočko, máš smutek. Měly jste silné pouto a ty jsi prostě nešťastná. A tak ti hlava posílá sny a útržky vzpomínek. Určitě je třeba to odzit. Tohle prostě neodsuneš, neokecáš. Ale zase .... Ať ze smutku není životní program. To by asi ani tvá mamka nechtěla.
Nějakou dobu to bude bolestné. Ale postupně zjistíš, že se i usmíváš. Vzpomínáš na různé srandovní situace, na to, "co by mamka asi řekla, ta by se chytala za hlavu. A tohle by se jí líbilo."
Drž se. Čeká nás to všechny.