Rose, to je asi jeden z největších darů, že rodič věří za všech okolností, že jsou děti skvělé, jen máloco je větší dar...(říkám já, která o tom vím houby, neznám to, resp. znám jen opak). Vlastně pozor, babička věřila, že jsem skvělá, ale zklamalo ji, že jdu do puberty, nosím tričko s uzlem nad pupíkem a roztrhané džíny ustřižené pod zadkem (ale ona už asi tehdy měla rozjetého Alzheimera).
Rose, třeba je zbytečné lámat si hlavu, jestli po tátovi/mamince. Nejspíš máš část po ní a část po něm Rose, svého démona (temnou stránku) má každej, fakt snad každej. Třeba ji máš po otci i ty, jako takové žaludské eso, co si člověk lízne z balíčku - to ještě neznamená, že ji budeš rozvíjet a živit - a ona ti potom sama nebude komplikovat život, jenom na ni sem tam mrkneš a budete spolu žít v míru

Co se týká mého otce, dle vyprávění mé mámy (a ta s objektivitou má velký problém) to byl člověk typu Pekárka ve Volze. Děsí mě to, znechucoval mě ze začátku celý ten seriál, než jsem se z toho oklepala. Zmínila jsem někdy, že jsme se před necelými dvě roky přestěhovali do ulice, kde on bydlel? Nevím, jestli pořád, ale opodál navíc ještě pracoval, jeho jméno bylo na dveřích provozovny, kam jsem chodila. Naprosto neuvěřitelný. Rozhodla jsem se to nechat být. Vycházela jsem z toho, co mi k tomuto kdysi řekla psycholožka - že to jen těžko ukočíruju