Zasaj: Cumco, mluvis mi z duse. Mi znami a pratele ve veku tak 50-70 prichazeji o rodice a ja cumim na to, co prozivaji. Vubec se do toho nedokazu vzit, jen ziram. A teprve mi dochazi, ze ztraci neco, co ja si ani nedovedu predstavit, ze bych mela. Jake by to asi bylo, kdybych to mela


Mám to stejně. Nemám už ani jednoho rodiče. S mámou to bylo vzhledem k její nemoci hodně narocne a když zemřela, se mi v mnohem ulevilo. Ale měla jsem to tehdy už srovnané a v něčem mi chybí. Tata od nás brzo odešel a moc se nenamahal mi to nahradit, vztha s nim jsem měla velmi vlazny a jeho smrt mi, dá se říct , nezasáhla. Ani jsem nebrecela.

Ale to, jak mohou byt vztahy v rodině pevné a krasne vidím ve své rodině a dovedu si představit, ze mé děti to budou mít náročnější než já.. To, jak se s nasim odchodem vyrovnat..