Zdravím a zkusím vyústění předchozí debaty přetavit v nové téma. V závěru diskuse zaznívaly názory na to, jak moc, málo nebo zda vůbec mají rodiče hodnotit své dospělé děti nebo se vyjadřovat k jejich konání. Překlopím to do oblasti výběru životního partnera, a ne jen u dětí, ale třeba sourozenců nebo jiných rodinných příslušníků nebo kamarádů.

Jak postupujete? Je dospělá svéprávná a přivedla představit člověka, který vám od prvního podání ruky nesedí. Buď něco konkrétního problematického už víte, nebo vyplyne během hovoru, nebo to jsou jen "radary", které ona zamilovaná osoba nevidí neslyší.
Co je správně? Máme v širší rodině zkušenosti s oběma přístupy, jak s hodnocením a rozmlouváním, tak s akceptací bez jediného komentu. Zajímavé je, že tam, kde "všichni viděli", že slečna s mělčím rozhledem a projevy hysterie nebude to pravé pro pragmatického intelektuála, ale zdvořile respektovali jeho výběr, došlo ke svatbě, bouřlivému několikaletému manželství, komplikovanému rozvodu a tahanicím o děti. Teprve pak okolí vyneslo kartu "ona se nám nějak nezdála od začátku". A pragmatický intelektuál překvapivě připustil, že sám nebyl bez pochybností a pokud by s ním někdo promluvil, popřemýšlel by a možná by dopadlo leccos jinak.

V jiném případě zaznívaly odsudečné komenty hned od počátku, protože v rodině bylo zvykem, že rodiče (najmě matka) se k veškerému konání dospělých dětí beze zbytku vyjadřují. Předvedený hoch byl jako adept na ženění vyhodnocen jako starý, malý, bez vzdělání, dcery nevěsty a jejích kvalit absolutně nehoden. Dcera vyslechla, vyhodnotila jako nepodstatné a se starým - malým - bez vzdělání založila šťastné a spokojené manželství.

Takže jak? Hodnotíte nebo si necháváte názor pro sebe? Má mínění rodiče/kamarádky vůbec mít nějaký vliv na rozhodování dospělé osoby? Když si názor necháte pro sebe a pak to dopadne přesně, jak jste si myslely, nepomyslíte si, že kdybyste to tenkrát bývaly řekly nahlas, třeba se to nestalo? Nebo raději mlčíte z obavy, že vyslovením negativního názoru pokazíte vztah s potomkem či kamarádkou?