Naše děti ještě nikoho nepřivedly (je čas, je jim 17 a 14), ale musím přiznat, že jsem ten typ, co by asi úplně nemlčel, kdyby měl vážné pochybnosti. Ale určitě bych nekritizovala hned, obzvlášť, kdyby se děti výslovně na můj názor nezeptaly. Doufám, že k představení dojde dřív než rovnou s oznámením svatby nebo dokonce těhotentví, takže bude čas, aby případně dítě zjistilo případné "vady" partnera samo nebo abych se mohla do toho jemně vložit, až odezní největší počáteční zamilovanost ...
Jinak já měla třeba dost "divný pocit", když mi mladší sestra představila partnera (a pozdějšího manžela), ale šlo spíš o to, že jsem věděla, že "já bych ho doma nechtěla", ale brala jsem to tak, že sestře vyhovuje. Jeho skutečnou povahu (časem došlo na hnusné psychické násilí a v opilosti měl tendence i k fyzickému) jsem nepoznala, on byl ten typ, co působí na okolí spíš sympaticky a doma je hnusák.
No a o víkendu jsem zrovna byla na svatbě v poměrně blízké rodině, kde příbuzní - rodiče ženicha absolutně špatně nesou výběr partnerky, přestože vztah trval do svatby asi 6 let. Já jsem ji znala jen z několika rodinných oslav, kde se nijak výrazně neprojevovala a její vzhled je vyloženě sympatický, takže mi odpor otce ženich přišel spíš legrační (uváděl fakt divné argumenty týkající se některých fyzických parametrů a místa původu), ale divila jsem se, že ji nemusí ani ženichova maminka, což je velice tolerantní a příjemná osoba. Až teď na svatbě jsem měla čas o těch důvodech promluvit s jinými příbuznými a musím tedy říct, že po vysvětlení (a také potom, co jsem uviděla a zažila nevěsty matku) už jejich obavy chápu a asi bych je sdílela ... No, ale třeba nebudou mít všichni pravdu ...