Ti partneři (a partnerky), které jsem viděla se mi líbili, takže jsem se nevyjadřovala. Prostě jsem je vždycky přijala jakožto momentální partnery mých dětí. Já věřím v jejich zdravý úsudek a rozum. Jsou samostatné, zodpovědné a mají rozhled, takže by si asi ani nevybrali nějakou prapodivnou existenci.

No a rodiny těch partnerů jsem taky úplně neřešila. To není můj boj. Já vlastně ani na normální a slušné rodiny nevěřím. Protože když se tak podívám kolem, všude je něco. I tam, kde to vypadá naprosto idylicky, vždy něco hnije pod povrchem. Však se podívejte na svý rodiny a na sebe. Takže ať si děti žijí své životy, ať nenastane nějaký zásadní průšvih a jinak je to jejich život, jejich boj, jejich osud, jejich příběh.

K výběru bych se vyjádřila asi jen v tom případě, kdyby partner mé dítě, sourozence, přítele , přede mnou nějak zásadně ponižoval. To nesnesu.