Janinko, mluvíš mi z duše...plus zajímavé náhledy.

Za sebe dodávám, že kdyby mě rodina manžela hodnotila podle mámy a odsoudila jako nevhodnou - nebylo by to už trochu moc smůly na jednu hromadu? Člověk si zažije to, co s mámou zažil - a máma je stigma dál? Děkuju pěkně

Celé dospívání mi máma nadávala, že nejsem jako ona, že jsem její opak. "Já jsem úplná nádoba citu, ty jsi bezcitná chladná, jako bys měla na tváři kamennou masku." Nejsem jako ona, proto si prý nerozumíme a nikdy nebudeme. Neumíte si představit, jaký guláš vám tohle ve věku 10-18 v hlavě (fakt tomu jako dítě věříte).

A když už nebydlíte doma, a žijete si vlastní život, jen občas se vracíte domů, abyste znovu krátce zadoufali, že vás máma má přeci jen trochu ráda - tak se objeví rodina partnera, které se nelíbíte, protože vaše matka... Protože prý jednoho dne budete úplně jako vaše matka, tudíž jste nyní nezpůsobilá pro post snachy.