Haha, byly situace kdy se děti mě, nebo manželce s tím, s kým chodí, otevřely, a samozřejmě jsme měli připomínky. Ale taky jsme tvrdě narazili. Většinou, ať si je necháme od cesty. Ale byly to jen dílčí poznámky, plné odmítnutí to nikdy nebylo. To už bychom si nedovolili vůbec. A taky nebyl důvod.

Navíc oba byli rozumní. A šli trochu naší cestou. Hlavně dcera.

My jsme spolu chodili skoro 7 let, dcera myslím 8. Obě generace jsme se rozešli na delší dobu a pak nalezli, že asi fakt k sobě patříme. U nás ovšem hned následovala svatba, u dcery to bylo materiálně daleko složitější.

Syn si to syslil pod pokličkou a pak nám to definitivně oznámil. Výhodou bylo, že jeho žena je dívka extrovertní, schopná se obhájit.

Dceřin manžel je z ultra velké rodiny, ale pracovitý, zodpovědný.

Aaaa ... konečně prázdné hnízdo... Stav pre-dědečkovský. Začíná ŽIVOT.