To je zajímavé, nikdy jste neměli ani pro děti doma žádné zvířátko? Děti si tyto zvyklosti přebírají - vidím to u nás i v okolí. Naše děti vyrůstaly doslova ve zvěřinci, syn spal s kočkama už v kočárku a naprosto je miluje. I dnes v době nejtrapnější puberty ho často přistihnu, jak se ňuňá s kočkou jako rodič s miminkem , dcera nám právě tahá domů opuštěná/nalezená koťátka, morčátka a pod. a pak se toho jen těžce zbavujeme. Ale nikdy jsme nebyli bezzvířecí domácnost ani na pár dní.
Oproti tomu třeba děti sousedů zvířata doma nemají a vidím na nich, že se k nim ani neumí chovat, nemají ten vztah, neumí je vzít do ruky (ať už kočku, králíka, morče, štěně...), nemají prostě ten "cit". Napadá mě právě, jestli to není dáno tím, že se v tom bezzvířecím prostředí pohybují odmala.