"zvířata doma nemají a vidím na nich, že se k nim ani neumí chovat, nemají ten vztah, neumí je vzít do ruky (ať už kočku, králíka, morče, štěně...), nemají prostě ten "cit"."

buď to v sobě máš nebo nemáš... proto jsou bezzvířecí rodiny, kam zvířata natahají děti nebo naopak děti ze zvířecích domácností, co sami pak žádná nechtějí...
děti se přece nepohybují jen doma, taky přijdou do styku s dalšími domácnostmi, kde se zvířata chovají... moje děti v životě mazlíčka neměly, přesto vědí, jak se které zvíře drží, případně se prostě zeptají majitele či to okouknou... jedna sestra má dva psy, druhá má kočky, švagrová má papouška, želvu vodní i suchozemskou, rybičky, mívala i psa, sousedé mají různě kočky, psy, králíčky... ke všem těm zvířatům se děti chovají normálně hezky
každé z mých dětí mělo období, kdy loudili psa nebo kočku nebo králíčka, ale my žijeme v bytě, hodně času nejsme doma a to není dobré pro žádné společenské zvíře...