Tvůj muž je sympaťák .

My jsme jako děti zvířata neměli - v paneláku a každý víkend na chalupu a zpět - naši nechtěli držet žádné zvíře zavřené v bytě, případně ho převážet. My jsme na chalupě adoptovali kočky, které si nás oblíbily a jen jsme zabrzdili autem před chalupou, už přicházely po dvoře - měly radar. Koťata zásadně u nás na půdě a jednou i u nás v ložnici ta "naše" nejvěrnější kočka vrhla koťata, "asistovala" jsem, pamatuju si to doteď. A rodiče nám vždycky na začátku prázdnin vypůjčili od sousedů králíka, kterého jsme měli ve velkém výběhu, celé léto krmili a pak vrátili. To bylo super.

Teď jsem si to vynahradila, máme spoustu koček, králíka, za kovidu jsme líhli doma kuřata (hejno v kuchyni není pro útlocitné povahy ), a nesmím zapomenou na skot, tele je nejlepší mazlíček dětí, akorát z něj pak vyroste kráva a ta už na dvůr není, akceptace sežraných, pošlapaných a pokálených květin byla mou vekou zkouškou partnerského soužití, takže vlastně toleruji mužovu zálibu v dobytku .