"zabila by mě už jen ta železná pravidelnost, o těch absurdních časech ani nemluvě "

to mě teda taky, o víkendu jíme strašně rozdílně, někdy před polednem, když se někam jede, někdy o půl třetí, když jsme pozdě vstávali...
víkendová rána jsou přeci skvělá v tom, že jsou sakra pomalá, žádnej spěch, člověk se pomalilinku probírá a nemá na sebe žádné nároky Mozek naskočí až o půl jedenácté a je to v pohodě