Neznámá, dost mě mrzí, že zpochybňuješ můj život. Jsem tu anonymně, takže nemám důvod si cokoliv vymýšlet nebo přibarvovat. Věci tak prostě jsou a byli. Chápu, že někoho může drtit závist, že někdo jiný má dost věcí. Pohled, že týraná žena nemá právo cokoliv vlastnit nebo není schopná cokoliv si obstarat, je dost mylný. Jsem jako kdokoliv jiný, jen jsem musela čelit nestandardním situacím. Stalo se. Nevybrala jsem si ta nešla jsem tomu naproti.
Některé věci jsem získala prakticky zázrakem. Přes net jsem si našla známou, která se také věnuje charitě. Má i byt, který pronajímá. Jednou nechala vystěhovat neplatiče, ale zůstal po nich byt plný věcí, takže mi je darovala, abych si z toho vybrala všechno, co by se mi mohlo hodit. Věci jsem měla v autě týden, než se mi podařilo je propašovat do bytu, tak aby si toho rodina mého ex nevšimla. Nikdy jsem nepochopila, proč jim vadí, že jsem schopná se postarat a kde co zařídit. Ty věci byli zdarma! Ale pro ně to byl problém. Nesměli jsme si nic pořizovat, nesměla jsem domů brát nákup. Manžel ho nechával v autě. V době covidu jsem se naučila pořídit nákup přes kurýra a ten ho donesl až nahoru do bytu. Nikdo ho nemohl zastavit a poslat pryč. Pro mě neskutečná výhra.
Pak jsem měla kamarádku, která má neteř stejně starou, jako jsem já. Neteř je bohatá a pořád něco nakupuje. Věci ale často nevyužije a po čase je nové posílá dál. K mému překvapení se neteř zaměřuje na stejné věci, na které jsem zaměřená já- ekologie, soběstačnost apod., takže věci, který se zbavovala, tak jsem za ně byla neskutečně vděčná. Jiné věci jsem měnila pomoc barteru, nějaké získal na serveru, kde se darují věci za odvoz a kde jsem já sama často darovala. Měla bych se stydět za to, že jsem schopná zajistit své děti, i když jsme se nacházeli v tak hrozné situaci? Nepřipadá ti taková úvaha divná?
Páteř už nemám poraněnou. Někdy pekelně bolí, ale cvičím každý den jógu, rehabilituju a díky tomu jsem funkční. Nebudu přece sedět a fňukat jen proto, že jsem byla kdysi zraněná.