Yuki, máš pravdu. Ještě jsem se nezastavila. Možná z toho mám vnitřně opravdu strach. Když to napíšeš takhle, tak to dává smysl. Asi se nedá 18 let hecování se, že to ještě vydržím a zítra to bude lepší, že to zvládnu a něco dalšího vymyslím, jen tak vymazat a začít se chovat úplně jinak. To jsem si neuvědomila.
Budu na tom muset zapracovat. Jen nevím, jak se uvolnit? Možná to jsou ty rány, o kterých se říká, že je zhojí čas. Netlačit na pilu a počkat si.

Máš pravdu, nechceme žít každý zvlášť. Rádi bychom žili společně, dokud to ještě jde.
Moc děkuji.